Pietního aktu se 9. září v Habartově zúčastnili mimo jiné starosta města Ivo Zemek, zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu a policie i členové o. s. Četnické pátrací stanice. Tragické události, které se staly v Habartově v září 1938 ve svém projevu připomněl náměstek hejtmana Jiří Behenský. V boji za svobodu a demokracii proti henleinovcům zahynuli čtyři četníci.
Po Hitlerově štvavém večerním projevu v pondělí 12. září 1938, který přenášely všechny německé rozhlasové stanice, a ve kterém otevřeně vyhrožoval československé vládě a republice, bylo v Habartově, stejně jako v celém pohraničí, pozdvižení. Až do půlnoci se vesnicí rozléhalo „ein Volk, ein Reich, ein Führer“.
„V den 13. září již od časného rána byl v obci rozruch. Na četnické stanici byli v té době pouze čtyři čeští četníci – velitel praporčík Jan Koukol, štábní strážmistr Jan Pardus, strážmistři Antonín Křepela a Matěj Přibek. Velitel stanice se rozhodl požádat Sokolov o posilu, ale telefonické spojení již nedostal,“ připomněl 69 let staré události náměstek hejtmana Jiří Behenský.
Vyjednavači, kteří na stanici přišli, požadovali kapitulaci a vydání zbraní, což četníci důrazně odmítali. V situaci plné napětí a zmatku došlo k přímé srážce, jejíž obětí se stal velitel stanice praporčík Jan Koukol. Druhý z četníků, strážmistr Přibek, byl vážně zraněn a mrtev byl i Otto Plass, jeden z ordnerských vůdců.
Četníkům se však podařilo ordnerskou přesilu ze stanice vytlačit, zabarikádovali okna a dveře a připravili se k nerovnému boji. „Posile, která dorazila před polednem v autokaru ze Sokolova, velel okresní velitel poručík Beneš a tvořilo ji dvanáct lidí, vesměs dobrovolníků. Na návsi se dostal autobus do přímé palby henleinovců. Ještě v autobuse byl zastřelen desátník Stanislav Roubal. Při výstupu byl smrtelně zraněn četař Vladimír Černý. Zraněn byl i další četnický čekatel, Vavřinec Hyka,“ připomíná oběti tragické události Jiří Behenský.
Četníci mnohonásobné přesile odolávali a postupně získávali i převahu. Odpoledne přijela do Habartova další posila, autobus státní policie z Karlových Varů. Po nějaké době pak došlo k jednání a palba byla zastavena.
Když přijel v podvečer do Habartova obrněný vůz československého vojska, byl již v obci zdánlivý klid. Henleinovci se rozprchli a při prohlídkách nebylo možno hlavní organizátory vzpoury nalézt. „Dva mrtví habartovští četníci, Koukol a Křepela, dva mrtví četničtí čekatelé, Roubal a Černý, dva další vážně zranění četníci, Pardus a Přibek a téměř k smrti utýraná paní Pardusová, to je smutná bilance hrdinného boje hrstky obránců celistvosti československého státu s několika stovkami henleinovců v Habartově,“ uvedl dále Jiří Behenský.
Němí svědkové habartovské tragédie, četnická stanice, Albertův hostinec, kostel sv. Anny, pošta, pivovar, škola a desítky dalších vesnických stavení již dnes neexistují. Starý Habaratov, tehdejší Habersbirk, musel v padesátých letech ustoupit těžbě uhlí a dnes připomíná habartovské události jen pomník na sídlišti, u kterého se účastníci pietního aktu shromáždili.
„V den 13. září již od časného rána byl v obci rozruch. Na četnické stanici byli v té době pouze čtyři čeští četníci – velitel praporčík Jan Koukol, štábní strážmistr Jan Pardus, strážmistři Antonín Křepela a Matěj Přibek. Velitel stanice se rozhodl požádat Sokolov o posilu, ale telefonické spojení již nedostal,“ připomněl 69 let staré události náměstek hejtmana Jiří Behenský.
Vyjednavači, kteří na stanici přišli, požadovali kapitulaci a vydání zbraní, což četníci důrazně odmítali. V situaci plné napětí a zmatku došlo k přímé srážce, jejíž obětí se stal velitel stanice praporčík Jan Koukol. Druhý z četníků, strážmistr Přibek, byl vážně zraněn a mrtev byl i Otto Plass, jeden z ordnerských vůdců.
Četníkům se však podařilo ordnerskou přesilu ze stanice vytlačit, zabarikádovali okna a dveře a připravili se k nerovnému boji. „Posile, která dorazila před polednem v autokaru ze Sokolova, velel okresní velitel poručík Beneš a tvořilo ji dvanáct lidí, vesměs dobrovolníků. Na návsi se dostal autobus do přímé palby henleinovců. Ještě v autobuse byl zastřelen desátník Stanislav Roubal. Při výstupu byl smrtelně zraněn četař Vladimír Černý. Zraněn byl i další četnický čekatel, Vavřinec Hyka,“ připomíná oběti tragické události Jiří Behenský.
Četníci mnohonásobné přesile odolávali a postupně získávali i převahu. Odpoledne přijela do Habartova další posila, autobus státní policie z Karlových Varů. Po nějaké době pak došlo k jednání a palba byla zastavena.
Když přijel v podvečer do Habartova obrněný vůz československého vojska, byl již v obci zdánlivý klid. Henleinovci se rozprchli a při prohlídkách nebylo možno hlavní organizátory vzpoury nalézt. „Dva mrtví habartovští četníci, Koukol a Křepela, dva mrtví četničtí čekatelé, Roubal a Černý, dva další vážně zranění četníci, Pardus a Přibek a téměř k smrti utýraná paní Pardusová, to je smutná bilance hrdinného boje hrstky obránců celistvosti československého státu s několika stovkami henleinovců v Habartově,“ uvedl dále Jiří Behenský.
Němí svědkové habartovské tragédie, četnická stanice, Albertův hostinec, kostel sv. Anny, pošta, pivovar, škola a desítky dalších vesnických stavení již dnes neexistují. Starý Habaratov, tehdejší Habersbirk, musel v padesátých letech ustoupit těžbě uhlí a dnes připomíná habartovské události jen pomník na sídlišti, u kterého se účastníci pietního aktu shromáždili.
Datum aktualizace
