Na trojnásobek se rozrostl počet sociálně vyloučených lokaliit v Karlovarském kraji za posledních téměř deset let. Kraj se proto snaží lidem v problémových oblastech intenzivně pomáhat. Ve vyloučených lokalitách uskutečnil v poslední době díky evropským dotacím dva velké projekty za celkem 45 milionů korun.
Terénní pracovníci ze sdružení a obecně prospěšných společností Člověk v tísni, Kotec, Khamoro a Světlo Kadaň pracovali na zakázku pro Karlovarský kraj od roku 2012 do letošního června. Jak se vymanit z nejrůznějších potíží, radili klientům na vybraných sedmnácti „špatných“ adresách, kde se soustřeďují lidé bez práce, s nízkou mírou vzdělanosti, závislí na sociálních dávkách, předlužení a s rizikovým životním stylem. Celkem kraj tímto způsobem podpořil 1278 osob, s nimiž navázali terénní pracovníci téměř devatenáct tisíc kontaktů.
Zatímco takzvaná Gabalova analýza na objednávku ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2006 zjistila v Karlovarském kraji 13 problémových čtvrtí, ulic nebo domů, tak při opakovaném zkoumání v roce 2015 už takových míst objevila 61. Zvýšil se i počet obyvatel, kteří tu žijí – z odhadovaných dřívějších 4 tisíc na současných 6 až 8 tisíc. První i druhou analýzu pro stát zpracovávala firma GAC a supervizorem průzkumu byl známý sociolog Ivan Gabal.
Karlovarský kraj zřejmě jako jediný region v republice zvládl v roce 2011 provést vlastní šetření - na Karlovarsku, Chebsku a Sokolovsku mapoval sociálně vyloučené lokality a objevil jich celkem 52. Na základě toho zahájil oba zmíněné na sebe navazující projekty. „Chtěli jsme pokrýt co nejvíce našich lokalit, bohužel nám je tehdejší vedení ministerstva práce a sociálních věcí při žádosti o dotaci seškrtalo na pouhých 17. Teď se leckdo diví, že se počet vyloučených lokalit v Karlovarském kraji za posledních deset let ztrojnásobil,“ řekl náměstek hejtmana Miloslav Čermák. K propadu mnoha lidí do chudoby podle něho přispěl i byznys majitelů ubytoven a doplatky na bydlení.
Vedení Karlovarského kraje uvažovalo o dalším projektu na pomoc lidem v sociálně vyloučených lokalitách. „Teď má ale v souvislosti s dotacemi rozhodující slovo vládní Agentura pro sociální začleňování. Přemýšlíme proto o pilotním projektu sociálního bydlení v Dobré Vodě u Toužimi. Cílem by bylo opravit s pomocí například evropské dotace dům v sociálně vyloučené lokalitě a zaměstnat při rekonstrukci přímo obyvatele domu,“ nastínil Miloslav Čermák.
Během projektů v sociálně vyloučených lokalitách pomáhali terénní pracovníci klientům řešit rozličné životní situace – hledat zaměstnání, brigády, vyřizovat sociální dávky, vyplňovat složitější úřední formuláře, komunikovat s exekutory, sjednávat k dluhům splátkové kalendáře, hledat vhodnější bydlení a radit, jak vyjít s rodinným rozpočtem nebo jak udržet děti ve vlastní péči. Pracovníci z terénu popsali dlouhou řadu konkrétních případů, kdy jimi vedení klienti uspěli - našli práci, prošli rekvalifikací, získali lázeňský pobyt pro nemocné dítě, zlepšili hygienické podmínky v bytě nebo si zařídili vyšetření potomka v pedagogicko-psychologické poradně.
„Při jednání dbáme především na to, aby poskytovaná podpora nevedla jednotlivce k pasivitě, ale naopak k získávání nových dovedností. Snažíme se o to, aby lidé, se kterými spolupracujeme, získali důvěru ve vlastní schopnosti a dokázali si své záležitosti v budoucnu řešit sami,“ zmínil v závěrečné zprávě k projektu Jan Němeček, ředitel sokolovské pobočky společnosti Člověk v tísni.
Typický klient je podle ředitelky společnosti Kotec Markéty Černé ve věku od 35 do 40 let, se základním vzděláním, bez zaměstnání, s dluhy na nájemném, s vyživovacími povinnostmi a s problematickým bydlením. „Lidé ze sociálně vyloučených lokalit jsou nejčastěji závislí na sociálních dávkách, většina dlouhodobě hospodaří na hranici, tedy z ruky do úst. Toto vede ke vzniku nových vzorců chování, kdy dochází pouze k uspokojování krátkodobých potřeb,“ uvedla ve zprávě Markéta Černá.
Zatímco takzvaná Gabalova analýza na objednávku ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2006 zjistila v Karlovarském kraji 13 problémových čtvrtí, ulic nebo domů, tak při opakovaném zkoumání v roce 2015 už takových míst objevila 61. Zvýšil se i počet obyvatel, kteří tu žijí – z odhadovaných dřívějších 4 tisíc na současných 6 až 8 tisíc. První i druhou analýzu pro stát zpracovávala firma GAC a supervizorem průzkumu byl známý sociolog Ivan Gabal.
Karlovarský kraj zřejmě jako jediný region v republice zvládl v roce 2011 provést vlastní šetření - na Karlovarsku, Chebsku a Sokolovsku mapoval sociálně vyloučené lokality a objevil jich celkem 52. Na základě toho zahájil oba zmíněné na sebe navazující projekty. „Chtěli jsme pokrýt co nejvíce našich lokalit, bohužel nám je tehdejší vedení ministerstva práce a sociálních věcí při žádosti o dotaci seškrtalo na pouhých 17. Teď se leckdo diví, že se počet vyloučených lokalit v Karlovarském kraji za posledních deset let ztrojnásobil,“ řekl náměstek hejtmana Miloslav Čermák. K propadu mnoha lidí do chudoby podle něho přispěl i byznys majitelů ubytoven a doplatky na bydlení.
Vedení Karlovarského kraje uvažovalo o dalším projektu na pomoc lidem v sociálně vyloučených lokalitách. „Teď má ale v souvislosti s dotacemi rozhodující slovo vládní Agentura pro sociální začleňování. Přemýšlíme proto o pilotním projektu sociálního bydlení v Dobré Vodě u Toužimi. Cílem by bylo opravit s pomocí například evropské dotace dům v sociálně vyloučené lokalitě a zaměstnat při rekonstrukci přímo obyvatele domu,“ nastínil Miloslav Čermák.
Během projektů v sociálně vyloučených lokalitách pomáhali terénní pracovníci klientům řešit rozličné životní situace – hledat zaměstnání, brigády, vyřizovat sociální dávky, vyplňovat složitější úřední formuláře, komunikovat s exekutory, sjednávat k dluhům splátkové kalendáře, hledat vhodnější bydlení a radit, jak vyjít s rodinným rozpočtem nebo jak udržet děti ve vlastní péči. Pracovníci z terénu popsali dlouhou řadu konkrétních případů, kdy jimi vedení klienti uspěli - našli práci, prošli rekvalifikací, získali lázeňský pobyt pro nemocné dítě, zlepšili hygienické podmínky v bytě nebo si zařídili vyšetření potomka v pedagogicko-psychologické poradně.
„Při jednání dbáme především na to, aby poskytovaná podpora nevedla jednotlivce k pasivitě, ale naopak k získávání nových dovedností. Snažíme se o to, aby lidé, se kterými spolupracujeme, získali důvěru ve vlastní schopnosti a dokázali si své záležitosti v budoucnu řešit sami,“ zmínil v závěrečné zprávě k projektu Jan Němeček, ředitel sokolovské pobočky společnosti Člověk v tísni.
Typický klient je podle ředitelky společnosti Kotec Markéty Černé ve věku od 35 do 40 let, se základním vzděláním, bez zaměstnání, s dluhy na nájemném, s vyživovacími povinnostmi a s problematickým bydlením. „Lidé ze sociálně vyloučených lokalit jsou nejčastěji závislí na sociálních dávkách, většina dlouhodobě hospodaří na hranici, tedy z ruky do úst. Toto vede ke vzniku nových vzorců chování, kdy dochází pouze k uspokojování krátkodobých potřeb,“ uvedla ve zprávě Markéta Černá.
Za stránku zodpovídá
Mgr. Jana Pavlíková
Datum aktualizace
